Homofobie

Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(Listina základních práv a svobod, Hlava první, článek 3)

Společným jmenovatelem negativních soudů o homosexuálních lidech je „homofobie“. Tímto termínem se označují všechny možné (i nemožné) „obavy z homosexuální orientace“. Ve veřejných projevech se objevují kromě seriózních úvah také argumenty ryze emotivní. Urážky se daleko častěji obracejí k homosexuálním osobám pohlaví mužského nežli k homosexuálním ženám. Navzdory názvu není „homofobie“ skutečnou fobií v medicínském smyslu slova, ale (často hanlivým) označením kritického postoje k homosexualitě, jejímu praktikování či vůči postojům homosexuálních aktivistů.

Za základ „homofobie“ bývá někdy považován strach z neznámého a málo obvyklého. To u vlastnosti, vyskytující se v několika málo procentech, nepřekvapuje. Nositelé těchto obav z nepřirozené sexuality však mohou argumentovat také zřejmou patologičností vlastnosti, která brání fyziologické reprodukční funkci.